Tak to vezmeme pěkně postupně:
Jmenuji se Petra a moji přátelé z mého JK mi říkají Papoušku nebo Papi :). Je mi 17 let a bydlím kousek od Plzně. Mám o 3 roky mladší sestru. Chovám rybičky, dřívě jsem měla i strašilky. Vždy jsem chtěla mít nějaké větší zvíře, ale malý prostor v naší bytovce mi to neumožnil.
Ke koním mě to táhlo už v raném věku, kdy jsem viděla malé poníky chodící v kroužku na poutích. Chtěla jsem na nich stále jezdit a rodiče mě od nich museli táhnout téměř násilím:). Asi v 8 letech jsem chodila k jedné paní u nás ve vesnici, která vlastnila jednoho krásného bělouše jménem Lukas. Trávila jsem tam svůj volný čas a o prázdninách jsem tam byla každý den. Chodila jsem s paní a Lukasem na vyjížďky a často jsem se mohla svést. Po čase jsem na koníkovi "jezdila" sama. Byl velmi spolehlivý, nikdy neudělal nic nehezkého. Na loukách jsme ho pouštěli volně a on za námi běhal. Bylo to úžasné a já ty chvíle milovala.
Když mi bylo 12 let, mohla už jsem začít jezdit na nějaké té jízdárně. A tak jsem začala chodit do turistické jízdárny Nicol, která se nacházela v blízké vesnici od mého domova. Měli tam 5 vlastních koní + 2 ustájené koníky. Naučila jsem se tam základy jízdy na koni a po třech měsících jsem mohla už jezdit s ostatními členy na vyjížďky. Strašně moc mě to bavilo. Oblíbila jsem si tam v té době 9letou temperamentní kobylku Sáru. Moc ráda jsem na ní jezdila ven a starala se o ni. Po dvou a půl rocích strávených právě na této jízdárně jsem se rozhodla, že bych chtěla zkusit naučit se skákat a udělat si později i ZZVJ a účastnit se závodů, což nebylo na této jízdárně možné. Proto jsem po velkém rozmyšlení a s těžkým srdcem tuto stáj opustila a začla navštěvovat TJ JS Plzeň-Bory. Tam jsem chodila 1x týdně do provozních hodin. Bylo tam 7 provozních koní a další asi 18 sporťáků. Mé začátky zde nebyly snadné. Zjistila jsem, že spoustu věcí neumím a koníci nebyli často úplně zlatí. Postupem času, jsem se vše doučila a snažila jsem se stále zlepšovat. Zažila jsem i mé první pády, přičemž ten druhý skončil se zlomeným klíčkem. Mým snem ale bylo dostat se do sportu, což jak jsem zjistila, bylo zde téměř pro mě nemožné.....
V mých začátcích, kdy jsem chodila na jízdárnu Nicol, jsem poprvé jela na letní koňských tábor v Trní. Tam se mi to zalíbilo natolik, že jsem ho pak navštěvovala každoročně a později i při všech prázdninách během roku. První koník, na kterém jsme tam seděla byl Agi. Je to má největší láska a moc jsme si ho oblíbila!!Pak při velikonočních prázdninách jsem dostala od vedoucí takovou jakoby nabídku : Jestli bych tu nechtěla začít pravidelně jezdit!!! Vůbec jsem neváhala! Po dlouhém přemlouvání, rodiče nakonec svolili. A tak jsem opustila JS Plzeň-Bory a začala každý pátek jezdit do Trní. Teď tam trávím každý víkend a o prázdninách jsme tam byla 6 týdnů. Zanedlouho mě čeká ZZVJ, tak hodně trénuju. Tak držte palečky, Vaše Aginka:)